Jak jsem se vlastně dostala na Dechové Dílny?

Vše začalo nevinným vypůjčením trumpety někdy před dvěma lety od kamaráda Jirky Roudnického ze semilských hudebnin. Byla jsem za ni moc vděčná. Zkusila jsem do ní fouknout, ale nebyla to zrovna libá muzika. Týden jsem trumpetu přemlouvala, sluchově jsem tím trápila i celou rodinu. Trumpeta se ale nedala. Nakonec jsem ji smutně odložila a vrátila se k mé violce. Vyřešená věc.

Na violku hrávám v Podkrkonošském Symfonickém orchestru společně s Janou. Ale ona se právě začala učit na trombon a chodí k Hynkovi. Rychle mě přemluvila, abych se taky připojila. Hynek si myslí, že každý, kdo žesťový nástroj alespoň viděl, by se měl účastnit proslulých Dechových Dílen. Za chvilku mě už vážně přemlouval, abych se taky zúčastnila. Dlouho jsem přemýšlela a zkoumala všechna pro a proti. Jana taky zrovna začínala, ale je nesmírně odvážná a nadaná pozounistka. Já však měla obavy, jak mě - úplného začátečníka ostatní muzikanti přijmou. Vždyť to byl už 4. ročník a účastníci byli většinou velmi dobří muzikanti hrající řadu let. Já jsem teprve začínala s objevováním nátisku a dýchání.

Jana do toho šla všemi deseti, tak já tedy taky. Na otázky již nebyl čas a převážila skutečnost, že nás hned na začátku budou mít pod palcem profíci. Dokonce nám bylo slíbeno hraní se členy skupiny Traband. Veškeré obavy vyprchaly s prvním tónem, který se mi povedl. Parta muzikantů byla prostě skvělá, vysvětlili, doučili, poradili, popili… Mimochodem... věděli jste, že je pivo dobré na nátisk?

Byla to vážně jízda. Ráno hraní ve skupinách, odpoledne různé kombinace trumpet, tub, harmoniky, bicích, lesních rohů, melafonu, trombónů a pian na místě umožňovaly vytvářet všemožné kapely. Ten den naučené písničky jsme hned veřejně zahrály před místními a dalšími hosty. Hudební večer následně pokračoval nezřízeným jamováním bez časového omezení.
Někdo schopnosti během kurzů rozvíjel a prohluboval, někdo jen sbíral inspiraci a dolaďoval detaily. Mezi účastníky byli totiž také studenti konzervatoří a učitelé ze ZUŠ.

No a v pátek vážně přijeli žesťaři z Trabandu. Trumpetistka Jana Kaplanová a tubista Robert Škarda s námi nacvičili dvě jejich písničky - Marii a Černého pasažéra. Měli s námi trpělivost a možná si to s nimi někdy zahrajeme i naživo s celou jejich kapelou.

Řešila jsem toho hodně. Dýchání, čtení not a improvizaci na veřejnosti. Myslím ale, že si každý odnášel něco svého. Ještě nějakou dobu mě bude asi hlodat hlavou, jak že to vlastně JJ (pozn. Jan Jirucha) hrál na trombon tři tóny najednou?

Z celé akce mám velice krásný a silný zážitek. Dechové Dílny 2015 pořádané Hynkem Jínou v Košťálově předčily má očekávání. Děkuji a smekám nad organizačním týmem celé rodiny Jínových. Je též namístě poděkovat všem muzikantům za skvělou akci a nádhernou atmosféru, která s námi byla po celou dobu muzicírování.

Měli jsme prvotřídní učitele a už se moc těším na další ročník!

Napsala nadějná trumpetistka Denisa Kocvárová